Korunovační klenoty

19. 1. 2023 jsem s žákyněmi II. VM navštívila Katedrálu Svatého Víta a prohlédla si České korunovační klenoty, které byly v pár dnech vystaveny u příležitosti 30. výročí České Republiky. Vždy sloužily jako odznak vlády a moci českých králů. Jedná se o mimořádné památky českého národa a vidět je na vlastní oči může být životním zážitkem.

Ve smluvený čas jsme se přesunuli tramvají na zastávku Pražský hrad, kde jsme nejprve prošli 1. bezpečnostní kontrolou. Bylo hezké počasí a zvládnout náš cíl se zdálo vcelku lehké. Už na nádvoří se ukázalo, že jsme zvolili chybnou cestu a že jsme měli jít od jižních zahrad z Opyše přes Býčí schodiště na III. nádvoří Hradu. 

Cestou na správný start jsme již míjeli tu šílenou frontu, která nebrala konce. Veselá nálada postupně opadala a už jsme začali vymýšlet varianty, jak to udělat, jak neprochladnout, jak dlouho čekat. 

Postupně jsme se párkrát vyfotili a zařazeni v dlouhé frontě čekali. Začátek čekání byl v 14:05 hodin. Povídali jsme si, sledovali okolí, kochali jsme se krásným výhledem na Prahu...strašně pomalu to ubíhalo, v časových intervalech jsme se posunovali, o centimetry o metry, pořád jsme byli na jižních zahradách… Uběhla 1. hodina čekání a první rozhodování. Dala jsem studentkách svobodnou volbu, jestli čekat dál nebo vzdát a jít někam do tepla. Polovina dívek se rozloučila, některé zmiňovali, že mne tam nechtějí nechat samotnou – děkuji... byla opravdu zima, nemám jim to za zlé. Zůstalo 6 studentek… Diana, Eliška, Irma, Kristýna, Zdeňka, Veronika. Čekali jsme další hodinu….Slovní vyjádření je těžké, opravdu to bylo náročné, každý by si zvolil raději vyučovací hodinu hezky v teple ve škole… 

15:10 hodin další úvahy… je již čas, kdy končí škola. Naše skupina se rozpadá, po 2 hodinách čekání 3 dívky vzdávají. Promrzé a hladové… loučíme se…  

Zůstávají Irma, Kristýna a Veronika. Pomalu postupujeme po Býčích schodech, fotíme se... děvčata diskutují s ostatními čekajícími. Mám radost, vše s úsměvem v tvářích. 

Po kouskách se dostáváme na III. nádvoří, kde je již vše přísněji organizováno. Další informace... už tam do 30 minut budete. Všichni jsme rozhodnutí počkat do konce, ať je to klidně před zavíráním v 17 hodin. Po víc jak 3 hodinách na mrazu vstupujeme do katedrály, další bezpečnostní kontrola zavazadel, ještě více zpomalená fronta a ještě větší chladno. Bolí nás nohy, asi spíš od té zimy. 

Prohlížíme si všechno... pouzdro na Svatováclavskou korunu, pouzdro na královské jablko, pohřební regálie krále Přemysla Otakara II., lebku sv. Václava, meč sv. Václava, korunovační kříž, královské jablko a žezlo s pouzdrem, Svatováclavskou korunu s poduškou, královský korunovační plášť s hermelínem a vlečkou. 

Irmo, Kristýno a Veroniko… máte můj obdiv a děkuji Vám. Už tam jsem Vám říkala, že cesta může být cíl. 

Jistě se potkáte v životě s mnoha překážkami a chuť a snaha je překonat Vás posune blíž k úspěchu, k pocitu spokojenosti a možná k většímu štěstí. 

Byl to pro mne velký zážitek. To čekání možná i víc než vitríny se zlatem. Korunovační klenoty budu mít už vždy spojeny s dlouhými skoro 4 hodinami ve Vaší přítomnosti a nezapomenu na to. 

Jana Wolfová 

fotografie