Pobyt v Londýně

Pobyt se konal ve dnech 12. až 17. prosince 2024 a zúčastnila se ho třída VK II. a jedna studentka ze třídy PO II. Nejeli jsme s cestovkou, ale na vlastní pěst.

Ubytovali jsme se první den po příjezdu z letiště do čtvrti The Royal Borough of Greenwich, kde jsme měli pronajatý dům. Zatopili jsme si a šli nakoupit. Večer i ráno jsme si vařili v útulné velké kuchyni, kterou jsme měli k dispozici a přilehlá jídelna v zimní zahradě se stala i místem našich večerních povídání. Každý den našeho pobytu v Londýně jsme jezdili několika prostředky městské hromadné dopravy, a k tomu jsme každý den nachodili kolem sedmnácti kilometrů zu Fuß. Metro bez řidiče nás odvalilo do chřtánu noci tunelem dolů do tmy, jako bychom se řítili do pekel.

Chtěli jsme poznat Londýn hlouběji a lépe, než ho pozná běžný turista. Londýňané k nám byli vstřícní a pomáhali nám, pokud jsme potřebovali poradit, poradili, takže jsme se dostali vždy tam, kam jsme potřebovali.

K perličkám programu patřila návštěva slavných obchodních domů Harrods a Selfridges. Čtvrť SOHO nás uchvátila večerním životem, Oxford nebo Regent Street svými obchody, atmosférou, nadšením, které jsme cítili intenzivně pod kůží. Ze Sky Garden jsme měli úchvatný výhled na celý Londýn.

Kavárny i cukrárny nás lákaly na kafe a zákusky, Five Guys na sendviče, a každé druhé bistro na fish and chips a všude krásně voněly ryby a parfémy.

V parku St. James k nám přiběhly veverky, husy a kachny a chtěly od nás něco dobrého k snědku, neměli jsme pro ně nic připraveného, ale i tak se s námi rády pomazlily.

Prošli jsme si slavnou tržnici Borough Market s tradicí sahající až do 12. století, kde krásně voněly sýry a ryby, a měli jsme štěstí, že Tower Bridge se právě otevíral, když jsme po něm procházeli.

Před hospodou Wellington stáli na ulici Britové a hlasitě klábosili, zatímco popíjeli pivo a vedle stojící divadlo nás lákalo na muzikál. V něm za sklem růžová cukrárna s růžovými dorty, jako by se nám to zdálo ve snu.

Londýn jsme si zamilovali a poslední den před naším odjezdem domů jsme pociťovali splín. Několikrát předtím jsme si říkali, že bychom tu rádi zůstali natrvalo, a už se nevrátili do Prahy.

Bylo to okouzlující a kousek toho města nám zůstal v srdci. Musíme se tam vrátit, dříve nebo později, tahle cesta nám dala příležitost to pocítit.

Samozřejmě jsme viděli i památky, Tower, Buckingham Palace, Big Ben, Westminster Abbey, Trafalgar Square, Piccadily Circus. A tam na vánočním tržišti mě holky přemlouvaly, abych si dal čokoládovou špičku, že mě to bude mrzet, když ji neochutnám, a já si ji nedal, abych se tam pro ni mohl někdy vrátit.

Pro studentky byl výjezd nejlepší motivací ke studiu cizích jazyků, obzvláště angličtiny, protože si měly možnost naposlouchat britskou angličtinu, mluvit přímo v terénu a poznat místní kulturu a zvyklosti.

Každá další taková cesta do zahraničí je pro každého studenta ničím jiným nenahraditelná, je to zkušenost k nezaplacení, proto jsem rád, že se cesta realizovala a skončila bez úrazů, bez zranění, bez konfliktů, bez kocoviny, bez diskoték a nočních klubů.

A cestování na vlastní pěst je… fascinující zkušenost.

Fotografie